Březen 2008

MŇAM

3. března 2008 v 16:57 Colorfull
Kdo nemá chuť, ať bez poznámek opustí tyto stránky!:)

korálky

1. března 2008 v 19:46 Korálkyyy
Korálky mám ráda od malička, už se v nich vyžívala moje prababička a asi to geny přešlo i na mě=).
Vždy jsem si korálky, už navlečené, kupovala, ale před nějakou dobou mě k nim přivedla moje kamarádka Leu. S holkama jsem byla o jarních prázdninách v Praze a zašly jsme do 2 obchodů s korálky a od té doby se v nich přímo vyžívám...ale pořád nemám na Leušku, ta z nich totiž vyrábí náádherní věcičky....takže, pokud byste chtěli, můžete se mrknout na její stránky www.hand-made.ic.cz nejen že byste si určitě vybrali, ale už byste nikdy nechtěli nic jiného než koráááálkyyy=)))).

Collorky

1. března 2008 v 19:26 Colorfull

Zdravím

1. března 2008 v 16:17
Ahoj:)....založila jsem tento blog i přes to, že blogy moc nemusím...časem si spíš založím stránky, ale zatím mi tohle stačí....
Budu a mám tu nějaký referáty a informace, který jsou tak trochu třeba i potřebný k maturitě a informace, které by Vás mohly zajímat....
Také sem vložím do rubriky klavír noty pro klavír, ale to až časem...až budu mít čas a hlavně chuť,..
A co si o tom myslíte můžete odpovědět na anketu...jen tak pro zajímavost :-P=)
Tak se mějte a papec :o)

kontakt

1. března 2008 v 16:09 Kontakty
mob.:731 023 712
ICQ: 370843123

Ploštěnci

1. března 2008 v 14:19 Biologie
Ploštěnci (Plathelminthes)
kmen bezobratlých; tělo nejčastěji zploštělé; chybí tělní dutina, cévní soustava a řitní otvor; mikroskopičtí až 15 m dlouzí (tasemnice); někteří nebezpeční paraziti. Tři třídy: ploštěnky, motolice a tasemnice.
Ploštěnky (Turbellaria)
třída kmene ploštěnci, mořští a sladkovodní, řidčeji suchozemští bezobratlí; nečlánkované, ploché tělo je pokryto brvami, sloužícími u malých forem k pohybu; oči, hmatové laloky, čichové jamky a rovnovážné orgány jsou spojeny s párovou nervovou zauzlinou v hlavě (mozkové ganglion), od ní vedou čtyři nervové provazce, v těle navzájem spojené; vylučování slouží početné protonefridie (ledviny); často bohatě větvené střevo končí slepě; nejčastěji obojetné pohlavní orgány. Většina p. žije dravě nebo se živí mršinami. Zvláště velkou schopnost regenerace mají sladkovodní p. V chladných horských potocích žije jako relikt z ledových dob tmavá p. horská (Planaria alpina), až 2 cm dlouhá. Několik mm měří maloústka podlouhlá (Microstomum lineare), mající v pokožce činné žahavé buňky z pozřených nezmarů (polypovci). Až 60 cm dlouhé jsou suchozemské p. tropických deštných pralesů. Některé p. vytvářejí příčným dělením řetězce (řetěznatky; Catenulida). Některé druhy jsou cizopasné.
Motolice (Trematodes)
0,4 mm až 1 m dlouzí cizopasníci s přichycovacími orgány (přísavky, háčky, lepivé žlázy), téměř vždy obojetníci, vývoj nejč. proměnou (metamorfóza), často se střídáním generací; např. motolice jaterní, bilharzie.
Př.:
jaterní motolice
v savcích cizopasící motolice; vývoj střídání generací se změnou hostitele (bezobratlí mezihostitelé): a) m. jaterní (Fasciola hepatica), až 4 cm velká; pohlavní generace ve žlučovodech jater savců a člověka; vejce se dostávají s trusem na pastviny; ve vodě se z nich líhne prvá generace volně plovoucích larev, miracidií, které se zavrtávají do plže z čelediplovatkovití a vytvářejí sporocysty, z nich vznikají partenogeneticky (partenogeneza) jako druhá generace redie, dávající vznik larvě cerkarii (třetí generace); ta opouští plže, přisává se pevně na rostliny a opouzdřuje se v cystu; sežrána savcem, vyvíjí se cysta (zapouzdřená trvalá forma) v motolici; b) m. kopinatá (Dicrocoelium dendriticum), 4-9 mm velká, v ovci; mezihostitelé: mravenec, různé druhy suchozemských plžů.
bilharzie
schistosomata - cizopasná motolice, pojmenovaná po něm. lék. Theodoru Bilharzovi. Vývojová stadia parazita pronikají přes pokožku, žijí v žilách zažívadel jako parazité a vyvolávají onemocnění schistosomiázu (bilhariózu), zánět močového měchýře, střev, jater, sleziny a tím i anémii-ztráta počtu červených krvinek.

Helénistická kultura

1. března 2008 v 14:18 Dějepis
Helénistická kultura
znamená poslední období řeckého kulturně-duchovního snažení. Její základ je řecký, ale původ není typicky řecký - došlo k rozšíření o zkušenosti orientu, takže má charakter duchovního synkretismu (prolínání, míšení). Měla mnoho rovin.
Divadlo sloužilo hlavně k provozování divadelních představení, ale často se v něm shromažďovali občané k projednání veřejných záležitostí.

Gymnázia se stávala typickým znakem nově zakládaných měst. Byla to škola se všeobecnou průpravou žáka.

Přes specifické zvláštnost dané různými tradicemi se v helénistických státech prosazovaly řecké právní normy. Významným sjednocujícím prvkem byl řecký jazyk, tzv. koiné (tj. společný, obecný jazyk).
Helénistická města se zakládala či rekonstruovala podle urbanistické koncepce, která se vytvořila již v klasickém období. Jejím charakteristickým rysem byla pravoúhlá síť městských ulic. Významným architektonickým prvkem bylo sloupořadí = stoá, které bylo příjemným místem pobytu za prudkého slunečního svitu i za deštivých dnů. Sloupořadí sloužila zpravidla též obchodním účelům.
Mezi přední helénistická kulturní centra patřilo maloasijské město Pergamon. Byl tu vybudován královský palác se zahradami, knihovna, gymnasion, divadlo a četné chrámy a sloupořadí. Ze zachovaných památek je nejznamenitější Diův oltář.

Literatura

Jedním z hlavních center helénistické literární tvorby bylo Múseion v egyptské Alexandrii (největší knihovna staré doby).
V této oblasti se objevila nová jména:
  • Kallimachos - knihovník a literární kritik
  • Menandros - dramatik
  • Theokritos - autor idyl, pocházel ze Syrákús

Historie

Polybios napsal dějiny Říma, jeho obsáhlé dílo líčí vzestup moci Říma ve 3. a 2. století. Polybiův výklad vyniká kritickým přístupem k pramenům, z nichž čerpal.

Matematika, fyzika

Eukleidés: jeho spis o základech matematiky, v němž shrnul i starší poznatky, měl velký význam pro studium i pro další vývoj tohoto vědního oboru.
Archimédes: mimo jiné objevil též zákon hydrostatického vztlaku způsobeného tělesem ponořeným do kapaliny.

Technika

Poznatky z matematiky a fyziky se uplatňovaly ve stavitelství, při projektování vodovodů a při stavbách mostů a silnic. Hlavní oblastí, v níž technika nalézala uplatnění, bylo vojenství. Veřejnosti sloužily sluneční hodiny budované v helénistických městech.
V helénistické společnosti se projevoval profesionalismus. Dochované nápisy dokládají existenci četných sdružení lidí podle povolání. Tyto organizace měly význam pro ochranu a prosazování zájmů svých členů. Řešení problémů již není zkusmé, ale má své principy a pravidla.

Filozofie

Filozofie doznala rozmachu prostřednictvím dvojího typu myšlení:
  • stoicizmus - smysl života údajně nespočíval v uplatnění člověka jako občana, nýbrž v individuálním lidském štěstí. Staví člověka do protikladu k realitě. Záměrem stoiků bylo dostávat se do nadhledu nad světem. Stoikové spatřovali smysl života v mravní dokonalosti člověka bez ohledu na jeho etnickou příslušnost a sociální postavení. Představitelem je Zénón z Kitia.
  • epikureismus - myšlení, které se vyjadřuje k atomické stavbě světa, ale hlavně je to filozofie pozemšťanství, touhy užít si svět, filozofie jistého druhu veselí. Epikúros odmítal existenci posmrtného života a chtěl zbavit člověka strachu před smrtí a před bohy. Cíl života spatřoval v duševní vyrovnanosti a spokojenosti.

Náboženství

Vznikají nové náboženské představy. Hlavní bohyní byla bohyně štěstěny a náhody Tyché.
Řecký život reprezentoval ve všech směrech pozemšťanství. Řekové si chtěli užít život v jeho plné šíři a kráse. Jejich vrcholnou hodnotou byla kalokagathia - tzn. ideál harmonie sil tělesných i duševních, soulad krásy a dobra. Celý tento trend je podle Helady nazýván hedonismem, jeho vyznavači jsou hedonici.

Římská legie

1. března 2008 v 14:16 Dějepis

ŘÍMSKÁ LEGIE

Legie byla základní bojovou jednotkou římské armády. Jako Řím i ona procházela změnami a vývojem.

V 5.století př. n. l. měla 4500 vojáků. Z toho 4200 mužů (3000 těžkooděnců, 1200 lehkooděnců) byla pěchota a zbylých 300 mužů byla jízda. Pěchota byla uspořádána do 30 manipulů a každý manipul tvořily 2 centurie. 3000 těžkooděnců se dělilo na skupiny i podle věku a zkušeností. Mladí byli hastati (hasta = kopí), střední generace nazývaná principové (princeps = hlavní, přední) a zbyli nám triariové (triarii = ve třetí řadě), nejzkušenější z nich. Jízda byla složena z 300 jezdců. Lehkooděnci byli vyzbrojeni kopím, které na začátku bitvy vrhli na protivníka a stáhli se na křídla. Těžkooděnci byli vyzbrojeni měčem, kopím a oštěpem a nosili brnění a přilby. Boj většinou zařídili tiariové a hastati. Principové zasahovali až v krajní nouzi. Jízda se používala na pronásledování poražených. Jak vyplývá z popisu, hlavní bitevní silou byli těžkooděnci. Ti bojovali původně zformováni do falanx (šik o 500 mužích v šesti řadách), později v acies triples (trojřadý šik kde v mezerách mezi řadami hastatů stály manipuly principů a triariů. Na pochodu nesl legionář asi 40 kg své výstroje a výzbroje na tyči přes rameno a urazil vzdálenost asi 20 km za 7,5 hodiny. Poté se postavil čtvercový tábor se čtyřmi bránami, obehnaný příkopem a náspem s kůly. Ten sloužil i při bitvě jako základna nebo útočiště při porážce.

V roce 406 před n. l. byla provedena reorganizace legie. Legie byla rozdělena podle výcviku a věku (dříve hrálo roli i postaveni) a náklady na tažení nehradil již legionář. Legie byla stále tvořena občany "odvedenci". Roku 107. před n.l. byli zrušeni v organizaci legie lehkooděnci a jízda (jejich úkol byl přidělen spojencům). V legii, nyní tvořené pouze těžkooděnci, se objevuje nová formace kohorta (tři manipuly). Vojáci dostali výzbroj, výstroj, plat, podíl na kořisti a pozemek po ukončení služby trvající 16 let. Legie se stala zaměstnáním.

Tomu všemu velel konsul nebo diktátor v pozici vrchního velitele. Pobočníky, rádci a pomocníky vrchního velitele byli legáti, jmenovaní senátem a ti taktéž veleli částem armády. V čele legií stáli tribunové (v každé legii šest a vždy dva se po 6 měsících ve velení střídali), manipulům a centuriím veleli centurionové. Na úrovni tribunů byli i prefektové jízdy, prefekt pro správu a stavbu tábora, prefektové technických oddílů apod. Hospodařením se zabývali questorové. Vrchního velitele bylo možné poznat dle nachové tuniky, legáty a důstojníky podle bílé tuniky s lemováním, ostatní nosili prostou bílou tuniku. Centurionové nosili jako svůj odznak hůl, která vyjadřovala právo trestat.
Odznakem legie byla žerď se stříbrným orlem a plátnem s názvem a číslem legie. Jejich ztráta byla největší potupou. V několika případech však byly vrženy mezi nepřátele pro podnícení bojovnosti.
Úspěch legií však leží v tom nejdůležitějším pro vojsko. Římané měli vysokou bojovou morálku, disciplínu a fyzickou zdatnost.

Publius Vergilius Maro

1. března 2008 v 14:15 Literatura

Publius Vergilius Maro

(15. října 70 př. n. l. v Andes u Mantovy - 21. září 19 př. n. l. v Brindisi) byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.

Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby mu mohli popřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od. r. 55 př. n. l.) v Cremoně a v Mediolanu (dnešní Milán), později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky (kroužek latinských básníků poloviny 1. století př. n. l., kteří si vzali za vzor alexandrijskou poezii), ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby.
-Catalepton (Drobnosti), jedná se o čtrnáct epigramů napsaných v mládí, toto dílo nemá velký význam.
Každý osud je možno jen snášením zmáhat.
-Zpěvy pastýřské, (Bucolica), Jedná se o 10 idyl (napodobujících Theokrita) napsaných mezi r. 42 př. Kr. - 37 př. Kr.. Mnoho věcí je zde psáno z vděku svým ochráncům při jeho finančních problémech. S jeho špatným finančním stavem mu pomohl až Maecenat, který mu tím umožnil věnovat se pouze literární činnosti. Tuto sbírku pastorálních idyl - nyní nazývaných eklogy - označil za ohlasy Theokrita.
Dvacet let klidného života po vydání Bukolik vyplnil Vergilius rozsáhlým studiem řecké i římské literatury a uměleckým zráním, za něhož vznikla jeho dvě hlavní díla. V letech 36-29 př. n. l. vytvořil z podnětu Maecenata, který chtěl probudit pokleslý zájem o zemědělství, didaktický epos Georgica (Zpěvy rolnické) a Aeneas.
-Nejznámějším Vergiliovým dílem je hrdinský epos Aeneis, na kterém začal pracovat od roku 29 př. n. l., pravděpodobně na Augustův podnět. V Aeneis básník změřil své síly s Homérem, spojil mýtus s historií a vytvořil epos, kterým se natrvalo zapsal do dějin. Dvanáct zpěvů (knih) líčí útěk trójského hrdiny a legendárního praotce římského národa Aenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a konečně šťastné přistání v Latiu. V prvních šesti zpěvech hledá Aeneas se svými druhy na příkaz bohů novou vlast a pronásledován hněvem bohyně Juno bloudí léta po mořích; v sedmém až dvanáctém zpěvu postupuje boje s italskými kmeny, aby v Latiu založil novou Tróju a římský národ. Vergilius chtěl toto dílo spálit, ale byl přemluven, aby je odkázal přátelům, kteří mu slíbili, že jej nevydají. K tomuto slibu nebylo přihlíženo a téměř dokončené dílo bylo pouze zredigováno a vydáno. Pro své značné vlastenectví se dílo stalo značně populární. V tomto díle je však Aeneas líčen značně zženštělý (je to pravděpodobně způsobeno tím, že Vergilius byl spíše básníkem něžnýn, než básníkem líčícím hrdinské činy). Dále se mnoho kritiků pozdější dob domnívá, že Aeneada není příliš originální (prvních 6 svazků je ovlivněno Homérovou Odysseiou a svazy 7 - 12 Iliadou), přesto toto dílo výrazně ovlivnilo středověkou a následně i novověkou epiku a náhled na tento básnický styl.
-Georgica, (O rolnictví, česky 1977). Didaticá báseň (napsaná z podmětu Maecenata, kterému byla i věnována), která ve čtyřech knihách pojednává o rolnictví (1. kniha je o orbě, 2. o vinařství a sadařství, 3. o chovu dobytka a 4. o včelařství). V tomto díle jsou shrnuty základní poznatky o zemědělství této doby. Tento jeho spis je považován za nejlepší z jeho spisů. Nejedná se o vědecké dílo, výlad je podáván zábavnou formou. Zvláště slavné partie jsou tu hymnus na Itálii a chvála venkovského života.
-Culex, báseň o smrti komára, který probudil pastýře, aby zabránil jeho uštnutí.
Citáty- Nad vším vítězí láska. I my se podřiďme lásce! , Odvážným štěstí přeje., Osud si cestu najde.
Nestálý a proměnlivý tvor jest žena. , Soustavná práce zvítězí nad vším.,
Každý osud je možno jen snášením zmáhat.
Šťasten ten, kdo mohl poznat příčiny věcí

Přehled řeckých bohů

1. března 2008 v 14:05 Literatura
PŘEHLED BOHŮ:
Zeus - vládce bohů, nebes, země, hromů, blesků
Hermes - posel bohů
Apollón - bůh věštby
Dionýsos - bůh vína
Démétér - bohyně rolnictví
Hestia - bohyně domácího krbu
Héra - nejvyšší bohyně
Poseidon - bůh vody
Pallas Athéna - bohyně moudrosti, ochránkyně statečných mužů
Héfaistos - bůh ohně a kovářů
Artemi - bohyně lovu
Áres - bůh války
Afrodita - bohyně lásky a krásy
Hádes - bůh říše mrtvých

Platón

1. března 2008 v 14:03 Literatura
Platón (428/7-347 př. n. l.) - vlastním jménem Aristokles
Řecký filosof, zakladatel pojmové spekulativní filosofie. Jeden z vůbec největších myslitelů v dějinách filosofie. Pocházel ze vznešeného aristokratického rodu, mezi jeho předky patřil mj. básník a reformátor Solón (7.-6. stol. př. n. l.). Po nezdaru v Syrákúsách se odvrátil od svého původního záměru stát se politikem a nalezl útočiště ve filosofii.
Byl nesmírně vnímavý a citlivě reagoval na všechny filosofické myšlenky, s nimiž se setkal. Nejvíce ho ovlivnil jeho první učitel Sókratés, filosof, který zásadním způsobem změnil řecké představy o mravnosti a podstatě dobra. Později, během svých studijních cest po Středomoří, se seznámil s učením pýthagorejců o matematické podstatě světa a o nehmotné a nesmrtelné duši.
Po návratu do rodných Athén zde v roce 387 př. n. l. založil svou vlastní filosofickou školu, která dostala název 'Akadémie' a jejíž program zahrnoval matematiku, přírodovědu a dialektiku. Škola přijala právní formu náboženského společenství, stala se pospolitostí žáků a učitelů a po devět století patřila k neslavnějším "univerzitám" antického světa. Sám Platón v ní pracoval dlouhých čtyřicet let, až do své smrti.
Přednášel, hlásal své názory o ideálním uspořádání lidské společnosti, ale především psal další knihy. Byl vynikajícím stylistou, užíval poetické obrazy, příměry a filosofické mýty . Takřka všechna díla (pod Platónovým jménem se nám dochovalo 36 spisů, z nichž však kritika označuje část za nepravou a o autorství některých pochybuje).

Marcus Tullius Cicero

1. března 2008 v 14:01 Literatura
Cicero (Marcus Tullius C.) )
řím. řečník a státník,
* 3. 1. 106 př. n. l. Arpinum, † 7. 12. 43 př. n. l. zavražděn na útěku; 75 kvestor na Sicílii, 69 edil, 66 prétor, 63 jako konzul odhalil Catilinovo spiknutí. 58 vypovězen do vyhnanství, po roce se navrátil do Říma. Po vypuknutí občanské války mezi Caesarem a Pompeiem se postavil na stranu Pompeiovu, Caesarem omilostněn. Po Caesarově zavraždění vystoupil jako vůdce senátu proti M. Antoniovi, který jej po vzniku 2. triumvirátu nařídil zabít. C. je považován za největšího řím. řečníka. Zachovalo se od něj 58 politických a soudních řečí a dále rétorická a filos. pojednání prvořadého kulturněhistorického i uměleckého významu: O řečníku (De oratore, č. 1940), O státě (De re publica), O povinnostech (De officiis, č. 1970), O nejvyšším dobru a zlu (De finibus bonorum et malorum, č. 1896), Rozmluvy tuskulské (Tusculanae disputationes, č. 1921), Cato Starší o stáří (Cato maior de senectute, č. 1934), Laelius o přátelství (Laelius de amicitia, č. 1940), často psaná ve formě dialogu podle vzoru Platónova. Kulturněhist. význam C. spočívá především v tom, že se pro řím. civilizaci stal zprostředkovatelem a popularizátorem řec. filos. a pro své výjimečné jazykové mistrovství platil pro mnohá období pozdějších dvou tisíciletí za nedostižný vzor lat. prózy.
-Je příjemné vzpomínat na utrpení, které pominulo.
-Pero je nejlepším prostředkem a učitelem toho, jak mluvit
-Budeš-li mít u své knihovny zahradu, nic ti nebude chybět
-Vždyť člověk nemá většího nepřítele než sebe sama
-Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem
-I pod špinavým pláštěm se často skrývá moudrost. Pod drsnou slupkou bývá často dobré jádro
-Co je hloupější, než když prodejce vykládá o chybách zboží, které prodává?
-Jako zlato v ohni, tak se trvalá věrnost prověřuje v nebezpečí
-Čím výše stojíme, tím pokorněji si počínejme
-Říkají, že je třeba starou lásku vyrazit novou láskou jako klín klínem
-ubi bene, ibi patria [lat.]
kde je dobře, tam je vlast (Tuskulské hovory 5,108).
-parvi sund foris arma, nisi est, consilium domi [lat.]
málo jsou platné zbraně v poli, chybí-li doma odvaha (O povinnostech l,22,76).
-philosophia est mater omnium bene factorum beneque dictorum [lat.]
filosofie je matkou všech dobrých činů i dobrých skutků (Cicero, Brutus 93,122).
-patria communis est parens omniam nostrum [lat.]
vlast je společnou matkou nás všech (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,7,17).
-pax est tranquilla libertas [lat.]
mír, to je svoboda a klid (, Filipiky, 2,44,113).

Publius Ovidius Naso

1. března 2008 v 13:58 Literatura
Publius Ovidius Naso
Ovidius se narodil 20. března 43 př. n. l. v Tomis, dnešní Constanţa (na pobřeží Černého moře v Rumunsku).Z jaké rodiny vlastně pocházel jsem se nedozvěděla, protože v každé literatuře se uvádí něco jiného. Buď pocházel z rytířské rodiny nebo z bohatého rodu rybářů. Velmi brzy byl poslán na studia do Říma, kde studoval na přání svého otce právo a rétoriku. V 17 letech šel studovat do Athen. V této době se začal projevovat spíše jako básník, proto po ukončení studia odjel do Řecka a po návratu se vzdal veřejné práce a věnoval se pouze literatuře.Byl třikrát ženatý a až se svou třetí manželkou žil šťastně až do doby vyhnanství. Roku 8, císař Augustus vydal rozkaz, aby Ovidius opustil Řím a usídlil se v Tomech (malé město v Rumunsku). Své vyhnanství nesl velmi těžce - prosil Augusta (později i Tiberia), aby mu byla udělena milost nebo aby byl poslán do nějakého příznivějšího místa (o to ho prosil nejen v dopisech, ale i ve svých básních). Tyto prosby nebyly vyslyšeny a nebylo mu splněno dokonce ani přání, aby byl pohřben v Římě. Proč byl poslán do vyhnanství, není známo. Soudí se, že se pravděpodobně jednalo o skandál, který v tu dobu vypukl kolem Augustovy vnučky Julie. Prakticky jisté je, že se nejednalo o politický čin, ale o něco v souvislosti s Augustovou rodinou. Často se udává, že svými knihami Ars Amandi narušil výchovu mládeže. To možná byla záminka, ale rozhodně ne důvod (tyto knihy byly vydány již 7 let). Po deseti letech vyhnanství zemřel.
-Ovidius zjemnil a i jinak vylepšil nejen daktylský hexametr, ale i pentametr.
-Metamorphoseon libri či Metamorphoses (Proměny, česky 1974), 15 knih, jedná se o jeho hlavní dílo. Je to epická báseň psaná v hexametrech. Obsahuje celou řadu mýtů (asi 250) popisujících různé proměny podoby. Své dílo začíná na začátku světa a končí proměnou Caesara v kometu. Čerpal z řeckých a římských bájí a pověstí.
-Fasti (Kalendář, česky 1966), 6 knih, složených v elegickém distichu. Jedná se o kalendář, který probírá římské svátky, popisuje obřady s nimi spojené, vysvětluje jejich původ, vypráví pověsti spojené s jednotlivými dny a píše o zvláštnostech na nebi. Při sepisování tohoto díla se opíral především o Varronu. Popsáno je pouze prvních 6 měsíců, pak byl poslán do vyhnanství a dílo již zůstalo nedokončeno. ----Tristia (Žalozpěvy, česky 1966), 5 knih, popisuje, jak zle mu je, a prosí o zlepšení této situace. Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu, česky 1966), 4 knihy, popisuje, jak zle mu je, a prosí o zlepšení této situace.
-Halieutica, báseň o rybách Černého moře - zachovala se malá část.